Elektrické podlahové vytápění
U nových domů s velmi nízkou spotřebou energie je elektrické vytápění atraktivní variantou pro relativně jednoduchou a levnou instalaci i možnost účinné ekvitermní regulace. Podlahové vytápění využívá sálavý způsob šíření tepla.
A protože teplo sálá z velké plochy, stačí, když se konstrukce podlahy zahřeje na teplotu jen o něco vyšší, než je teplota vzduchu, což je obecně výhodou velkoplošných sálavých systémů (pro dosažení nižší teploty se totiž spotřebuje méně energie).
Na povrchu podlahy by nemělo být více než 28 °C u laminátu a 32 °C u dlažby, což je zároveň teplota prospěšná pro lidské zdraví.
V případě elektrického podlahového vytápění jsou zdrojem tepla vytápěcí kabely, rohože nebo fólie, zabudované v podlaze a napojené na elektrickou síť – volba konkrétního typu závisí především na krytině a skladbě podlahy.
I když se jejich forma a možnosti použití mírně liší, společným znakem je, že k přeměně elektrické energie na tepelnou dochází v odporovém vytápěcím jádru kabelu či fólie.
Vytápěcí kabely a rohože mohou být uloženy v betonové nebo anhydritové desce s tloušťkou 4 až 15 cm, která je od podkladu oddělena vrstvou tepelné izolace.
Beton nebo anhydrit přitom tvoří akumulační hmotu, což ovlivňuje tepelnou setrvačnost soustavy – čím je tloušťka akumulační vrstvy vyšší, tím pomaleji se podlaha nahřívá, ale i chladne. Tomu je třeba pochopitelně přizpůsobit i volbu regulace, aby s takto velkou akumulací „uměla“ pracovat.